Těžkosti kognitivně-behaviorální terapie aneb proč uplatňovat principy pozitivní psychologie?

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je nejznámější metodou na léčení různých psychických poruch, od úzkostí, depresí po fobie. Je účinná, vyzkoušená a její efekt je nezanedbatelný. Ovšem léčba pomocí KBT je zdlouhavý a náročný proces. Vyžaduje vytrvání, odhodlání, motivaci. Vyžaduje, aby se člověk nevzdával po neúspěchu. Je to jako šplhání po žebříku, kdy se občas pod našima nohama ulomí jedna příčka a my spadneme dolů, a šplháme nanovo. Vylezeme o něco výš, ale vzápětí se nám tak zpotí ruce, že uklouzneme a spadneme ještě níž. A můžeme zase šplhat znovu. Je to nekonečný proces.

KBT se zaměřuje převážně na přeformulování negativních myšlenek. Napadne nás nějaká myšlenka a pomocí různých otázek se snažíme najít různé alternativy a zpochybnit onu prvotní myšlenku, která třeba vůbec není pravdivá. Což je samozřejmě velmi náročné.

Pozitivní psychologie se naopak, jak už název napovídá, zaměřuje na pozitivní aspekty osobnosti. Myslím, že uplatnění pozitivní psychologie při léčbě pomocí KBT by přineslo dobré výsledky. Pro jednou se nesnažit přetvářet naše negativní myšlenky, ale zaměřit se na pozitivní věci. Na naše schopnosti, dovednosti a silné stránky. Na to, co se nám povedlo během dne. Na dobré věci, které se nám staly. Ideální stav by byl ten, kdyby se v rámci terapie pomocí KBT (nebo i jiných metod) využily metody a cvičení z pozitivní psychologie.

Jedno z cvičení pozitivní psychologie je například následující: Každý den si zapisovat tři dobré věci, které se nám staly.  V rámci pozitivní psychologie si můžeme udělat test našich silných stránek a ty se potom snažit uplatňovat v životě. Abychom nebyli zahlceni jen snahou o překonávání úzkostí a fobií, ale abychom také rozvíjeli to, co nám jde. A abychom rozvíjeli pozitivní nastavení mysli, jakkoliv pesimističtí jsme v hloubi duše.

Více tuto problematiku řeší Martin Seligman: Vzkvétání (2014). Odkud také pochází myšlenka o zavedení principů pozitivní psychologie do terapie. Podle mě je to jednoznačně přínosné.

Takže na závěr lze dodat jediné: běžte si napsat, co dobrého se vám dnes stalo. I maličkosti se počítají.