Jak na small talk pro tiché a mlčenlivé

Small talk. Pro mnohé introverty obtížná věc nebo dokonce i noční můra. Někteří přímo trpí, neboť vůbec netuší, o čem by proboha měli mluvit. Na otázku "Jak se máš?" přece stačí odpovědět jednoslovným "Dobře." Mlčenlivý člověk nemá potřebu jen tak tlachat o ničem.


Proč je small talk pro některé introverty obtížný?

Small talk aneb povídání, které nejde do hloubky. V tom je ta potíž. Hovory, které nejdou do hloubky, jsou náročné, protože my přece máme rádi právě hlubší hovory. Povídání o tom, jak jsme se měli o víkendu je fajn, ale nás i zajímá, jak se druhý cítil, potřebujeme probrat, jak se cítíme my. Povídat si o plánech, cílech, snech a starostech. O tom, co člověka momentálně těší, jak se mu něco líbí, co prožívá. Prožívat nerovná se jen věcně sdělovat, co všechno jsme dělali. A proto je to tak náročné. Hovory bez hloubky nedosahují onoho pocitu sblížení, který máme rádi.

Co může small talk introvertům přinést?

Hovory bez hloubky nejsou to, po čem naše duše prahne, přesto však přinášejí sblížení, i když jiného druhu, například sblížení kolegiální v rámci práce. Někdy se člověk nechce ostatním svěřovat se svými myšlenkami, pocity, názory, ale zároveň s těmi lidmi přichází denně do styku. A pokud si s nimi chce popovídat, ale ne do hloubky, tak si small talk musí osvojit. Respektive se naučit povídat si tak, aby nezacházel do takové hloubky a osobní roviny hovoru, do jaké nechce, ale zároveň, aby bylo o čem mluvit. Pracovní atmosféra je tak mnohdy příjemnější, když si občas s někým popovídáte, druhému ukazujete svůj zájem a všichni rádi pracují tam, kde se cítí dobře a přijatí. Extrovertovi můžete udělat radost, když si s ním povídáte "jeho způsobem", než kdybyste si s ním nepovídali vůbec. 

Small talk je zároveň vstupní bránou pro bližší vztah a potenciální přátelství. Co my víme, třeba nám nakonec dotyčný člověk bude natolik sympatický, že se naše hovory prohloubí.

Jak na to?

Hovory ve dvou bývají pro introverty často jednodušší, protože právě snadno dosáhnou oné intimity, pokud ovšem ale chceme. Ocitneme-li se v situaci, kdy se chceme s někým bavit, ale chceme si zároveň zachovat své soukromí, situace je zdaleka jiná. V práci se takto například můžeme často setkávat se svými kolegy na obědě. Pokud je protějšek upovídanější než my, tak máme vyhráno. Druhý člověk vždy přijde s nějakými tématy, my sami se nemusíme tolik snažit. Co když ale druhý člověk není tolik upovídaný, ale zároveň s ním chceme mluvit?

• Věrným tématem je víkend a věcné popisování plánů na víkend a povídání o tom, co jsme dělali o víkendu. Povídáním o sobě odhalujeme něco ze svého soukromí, ale zároveň máme plně ve svých rukou, co řekneme a do jaké hloubky půjdeme. Mnoho introvertů má na víkend naplánovaný odpočinek, četbu, tvůrčí aktivity. I když člověk nikam nejde a nic nepodniká mimo domov, tak může povídat o tom, čemu se věnuje, jaký viděl film apod.
• Mluvte o sobě do takové míry, do jaké je vám to příjemné. Sdělte druhému cokoliv o sobě, co vás napadne a zároveň to pro vás není nadmíru osobní. Aktivity, kterým se věnujete po práci, kniha, kterou zrovna čtete nebo jen prostý fakt, že jste právě jednu dočetli a hledáte inspiraci pro novou.
• Dovolená. Dalším věrným tématem, pokud rádi cestujete, je dovolená. Každý si rád poslechne místa, která jste navštívili a nebo hodláte navštívit a jaké to tam bylo.
• Odveďte pozornost od sebe pokládáním otevřených otázek a naslouchejte druhému. Tak budete ve své kůži, neboť umění poslouchat máme velmi rozvinuté. Stačí najít téma, u kterého se druhý více rozpovídá.
• Komentujte okolí - trik, který jsem odkoukala od upovídanější kolegyně spočívá v tom, že člověk okomentuje okolí a okolní dění (např. poukázání na to, že už je zde vánoční výzdoba nebo že někdo aranžuje vánoční výzdobu, že kabelka procházející ženy je hezká, cokoliv, co se právě děje nebo vyskytuje kolem vás). Pro mě je říct něco takového naprosto nepřirozená věc (pokud mě daná věc, činnost nezaujme natolik, abych o tom mluvila, což se například o vánoční výzdobě na schodišti říct nedá), ale funguje to na udržení konverzace ("aby se mluvilo"), zároveň tím druhému nadhodíme téma nebo jej k tomu něco napadne (pokud ne, nevadí). Na obědě můžeme okomentovat jídlo. Takové věci považuji za výplň, vatu, díky které hovor nestojí, posune se dál a není ticho.
• Povídejte si o aktuálním dění. Pokud sledujete zprávy, můžete mluvit o tom, co se právě děje.
• Usmívejte se a udržujte oční kontakt. Ticho a pauzy v komunikaci jsou naprosto přirozené a nic, co by muselo být nepříjemné. Nonverbálně dávejte najevo svůj zájem a zaujetí. Dříve nebo později jednoho z vás napadne nějaké téma.
• Zaměřte se na druhého a ne na svoje pocity. Pokud jste sociálně úzkostní, tak je to náročné, ale zkuste vědomě zaměřit svoji energii na to, o čem druhý mluví, jak se chová, jak se cítí. Potom si lépe zapamatujete, co vám řekl a při příštím hovoru na to můžete navázat. Zaměření se na druhé můžete nejprve trénovat v méně náročných sociálních situacích, například v tramvaji nebo na ulici u kolemjdoucích - všechnu svoji pozornost zaměřte na to, jak druhý vypadá, kam se dívá, co má na sobě, co právě dělá apod.

Závěrem

Small talk pro mnohé introverty není přirozená věc, ale dá se naučit. I když jste mlčenlivý člověk, tak s použitím výše uvedených tipů se budete cítit v konverzaci jako ryba ve vodě, ačkoliv se nebude jednat o vaše blízké přátele.