Introvert a telefonování

Nikdy jsem neměla ráda telefonování. Když jsem zjistila, že v tom jako introvert nejsem sama, oddychla jsem si. Raději věci řeším osobně, než abych musela telefonovat. Vždycky jsem nervózní, když někam mám volat, záleží na důležitosti hovoru. Jedině s blízkou rodinou mi volání nevadí (ale stejně raději napíšu zprávu). V práci se občas stane, že někdo zavolá nám, tak to bývám pro jistotu nervózní až po ukončení hovoru (protože nebylo možné být nervózní předem).

Když někam musím zavolat, tak to prostě udělám, ale jde-li to vyřešit písemně či osobně, volím nejprve tuto variantu. Čím náročnější hovor, tím víc ho odkládám. Než se objednám k doktorům, také to trvá nějakou dobu. Pokud je ovšem něco nutné vyřešit hned a záleží mi na tom, tak neváhám a volám.

Telefonování jde natrénovat. Měla jsem dokonce i brigádu v call-centru, kde jsem volala denně. Od té doby však uběhlo mnoho let. Pokud člověk musí telefonovat denně, zvykne si a naučí se to. Pokud ovšem je nucen volat jen jednou za čas, ten fakt nervozity a odkládání nejspíše nezmizí jen tak. Volala jsem už tolikrát, volala jsem i v cizím jazyce, přesto to nemám ráda a nervozita nemizí. Což je ovšem v pořádku. Někdo raději mluví, někdo raději píše.

Nejlepší je se na hovor dopředu připravit. Napsat si v bodech, o čem budete chtít mluvit. Napsat si to klidně i ve větách. A nebo si jen dopředu promyslet v hlavě, co všechno budete chtít říct. Ano, někteří lidé si nic promýšlet nepotřebují, nic dopředu psát nepotřebují, ale každý je jiný. Zformulovat myšlenky dopředu písemně uklidní a dodá jistotu. Nezapomeneme se na nic zeptat, když budeme mít hlavní body před sebou.

Telefonování pro nás není hračka, ale i když ho nemáme rádi, můžeme ho zvládnout naším introvertním způsobem :)