Vaše práce, odhodlání, úspěchy a všechny překonané strachy si zaslouží obdiv. Vydali jste se na náročnou cestu, výsledek je mnohdy daleko před Vámi, občas máte pocit, že padáte zpátky dolů do propasti.
Nezapomněli jste však při své cestě na jednu důležitou věc?
Ať už jste stydliví a introvertní a komunikace s lidmi nikdy nebyla Vaše
silná stránka, nebo jsou Vaše problémy hlubšího charakteru a úzkost Vám komunikaci
znemožňuje, v obou případech se věnujete práci na své slabší stránce.
Rozvíjíte však stejnou měrou svoje silné stránky? Všechnu tu sílu a energii,
kterou věnujete práci na komunikačních dovednostech - můžete s čistým svědomím
říct, že stejnou energii věnujete i svým silným stránkám? Nebo jste na ně snad
zapomněli?
Já na své silné stránky zapomněla. Po letech práce na
komunikačních dovednost je to „hrozné“ zjištění. Čemu jsem se dříve, ve svých
více introvertních, tišších a méně sociálních letech věnovala, to zůstalo
zapomenuto kdesi v minulosti. Daleko, nenávratně pryč. Člověk má pocit, že
to snad i zapomněl, že tu danou činnost už neumí, neovládá. Vždycky jsem ráda
psala, v dětství příběhy a povídky, poté alespoň při studiu odborné texty
v rámci různých seminárek. Už při studiu jsem příběhů a povídek zanechala,
nějakých článků napsala jen pár, jen si vedla deník, když jsem studovala v cizině.
Pak přišla práce, ve které člověk píše ještě méně a najednou tu to bylo. To, co
mě kdysi bavilo, co jsem měla ráda, bylo nenávratně pryč. Psaní je jednou ze
silných stránek introvertů a já na ni úplně zapomněla. Místo toho jsem veškerou
svoji energii věnovala právě rozvoji komunikačních dovedností.
Znovuobjevení silných stránek
Nemáte to náhodou podobně? Vaše silná stránka nemusí být jen
psaní, může to být cokoli jiného. Čemu jste se rádi věnovali v dětství? Co
Vás bavilo tehdy, než jste se začali více věnovat sociální stránce života?
Kreslení, tvoření, psaní povídek, psaní poezie, tvorba videí, hra na hudební
nástroj nebo jakákoliv jiná činnost, která vyžaduje práci a píli o samotě, jste-li introvert. Nebyla
jedna z nich náhodou dříve Vaším koníčkem? Nebyla by škoda se jí vzdát
úplně ve prospěch jiných, nově nabytých dovedností?
Možná nemáte ponětí, jaké jsou Vaše silné stránky. Možná
jste ještě nenašli tu věc, ve které vynikáte. Možná Vám Vaše problémy s fobií zastřely mysl, že nevíte, co dál, nemáte energii něco tvořit, něco
dělat. Zkuste se o Vašich silných stránkách poradit s psychologem. Práce s psychologem
by neměla spočívat jen v tom, že se budete snažit překonávat všechny svoje
problémy. Zkuste vyjádřit své přání, že byste chtěli objevit svoje silné
stránky, věci, které by Vám mohly jít, které by stálo za to vyzkoušet. Jděte na
to pomalu. Malými krůčky dosáhnete velkých věcí.
Znovuobjevení nebo první objevení svých silných stránek se
neděje přes noc. Bude to chtít pohled do sebe, přemýšlení, vzpomínání. Bude to
chtít překonání sebe sama a vyzkoušení něčeho nového, co jste ještě nezkoušeli
nebo překonání se k něčemu, čemu jste se věnovali tak dávno, že už ani
nevíte, jak na to. Dejte si čas, buďte trpěliví. Určete si malé cíle. Pokud
jste vždycky rádi psali, ale několik let se psaní vůbec nevěnovali, tak možná
plán založit si blog je moc velkolepý. Zkuste nejdřív to nejjednodušší,
například si psát deník, respektive napsat si třeba jen pár vět. Pokud jste
dříve hráli na nějaký hudební nástroj a chtěli byste se k tomu vrátit,
zkuste si nejdřív jen tak pustit hudbu, kterou jste dříve hrávali. A třeba
měsíc si ji jen tak poslouchejte, vnímejte tóny. Pokud jste dříve rádi kreslili,
začněte si třeba nejdřív jen tak čmárat bezmyšlenkovitě po papíře. Vzít tužku a
nemyslet na to, že to, co stvoříte, musí být dokonalé a mít nějaký úspěch.
Naopak to může být nedokonalé, čáry, které nic nevyjadřují, v případě psaní
slova, která nedávají smysl, hudba, která uchu zatím nezní lahodně. Jen se
seznamujeme. Zkoušíme, dáváme prostor kreativitě, výsledek nemá být dokonalý.
A stejně postupujte, nejste-li si o svých silných stránkách
jistí. Zkuste si jen tak čmárat a uvidíte, co to udělá. Zkuste si pouštět
hudbu, pořádně se do ní zaposlouchat a uvidíte, zda vnímáte její melodii.
Zkuste se pomalu, třeba jen na chvíli, pustit do čehokoliv, buď u toho
zůstanete, nebo půjdete dál. Jistě objevíte to, co je pro Vás to pravé.
Nakonec přináším dva konkrétní tipy pro (znovu)objevení
psaní či kreslení:
Morning Pages
V případě psaní existuje technika zvaná Morning Pages
od Julie Cameron. Spočívá v tom, že každé ráno jako první věc, než
vstanete z postele, uděláte to, že napíšete tři stránky do deníku. V tom
stylu, že píšete bezmyšlenkovitě rovnou vše, co vás napadá, nemusí to mít
žádnou strukturu ani řád, jen Vaše myšlenky rovnou na papíře. Tato technika má
povzbudit kreativitu. Není pro každého, ale líbí se mi na ní jedna věc – nejde o
žádné dokonalé psaní, člověk píše, co ho napadá, přeskakuje z tématu do
tématu tak, jak mu myšlenky běží, nejedná se o žádný ucelený text. Což je pro
začátek fajn způsob, jak se rozepsat. Jak psát, aniž by to bolelo až tak, že
byste museli něco vymýšlet. Samotný koncept se dá upravit, nemusíte takto psát
ráno, ale můžete to zkusit třeba během dne. Můžete psát jakkoliv chcete. Pro mě
je tím nejdůležitějším principem to, aby se člověk vypsal nehledě na výsledek.
Aby člověk napsal něco nedokonalého. Nejde totiž o obsah, co se píše, ale o to,
aby člověk psal. Jako začátek psaní ideální. Více se můžete dozvědět například
v tomto článku.
Technika Morning Pages ovšem nemusí být vhodná pro každého. V případě, že trpíte úzkostí, je možné, že se Vaše úzkostné myšlenky rozběhnou a papír jimi bude plně popsaný a budete úzkostně přemýšlet i poté, co deník zavřete a pustíte se do jiné činnosti. Což není to, co bychom po ránu nebo kdykoliv jindy během dne, chtěli. Mně osobně ranní psaní nevyhovovalo. Hned se mi nastartovalo přemýšlení ve stylu pochybností o věcech, starostí a samotné myšlenky mě pak odváděly od soustředěnosti během dne. Večer mi naopak tato technika posloužila k tomu, abych se ze svých starostí vypsala.
Zentangle
V případě kreslení existuje technika zentangle. Jde o
techniku kreslení, u které není potřeba žádný talent. Člověk si osvojí různé vzory,
které se v kresbě opakují, skládají se z obyčejných čar. Takže
stačí, když se člověk podívá na nějaké vzory, pak si vezme papír a do čtverců si
je opakovaně kreslí. Rovněž není podstatné, jak jsou čáry tlusté, tenké, křivé,
rovné. Nejde o výsledek, ale o samotnou činnost. Toto kreslení má zároveň
meditativní charakter, takže může pomoci odbourat stres, zklidnit při úzkosti. Více dozvíte na Wikipedii.
Určitě existuje i mnoho dalších technik a tipů, jak začít. Já zatím vyzkoušela ty výše zmíněné. Zkuste je taky, najděte si něco svého, objevujte, nevzdávejte se a hlavně nezapomínejte na svoje silné stránky!
Žádné komentáře:
Okomentovat